menu
day light mode night time mode

24. okruh


Oceňování technologických zařízení

Diskonty a prémie za majoritu a obchodovatelnost oceňovaných vlastnických podílů.

Jedná se o ocenění movitého majetku, který není součástí (není pevně spjat s nemovitostí). Nejprve si pojďme představit situace, kdy se oceňovatel může setkat s problematikou oceňování technologického zařízení.

  • Jedná se o ocenění pouze technologického zařízení. V takovém případě je potřeba postupovat zvlášť důkladně.
  • V případě, že podnik splňuje going concern a oceňovatel se rozhodne využít výnosovou metodu. Při vyčleňování neprovozního majetku si však znalec uvědomí, že některý dlouhodobý hmotný majetek není nutný k provozu společnosti. V takovém případě je nutné určit hodnotu takového majetku. V případě, že takovýto majetek má stěžejní vliv na celkovou hodnotu podniku, věnujeme ocenění zvýšenou pozornost.
  • Jedná se o podnik, jež nesplňuje princip going concern, a proto bylo přistoupeno k majetkovému ocenění. V takovém případě se oceňovatel může setkat s tím, že součástí majetku jsou položky dlouhodobého majetku. Těmto položkám věnujeme pozornost v závislosti na jejich podílu na majetku společnosti. V případě, že se jedná o průmyslový podnik, věnujeme zvýšenou pozornost. V případě minoritního podílu takového majetku můžeme ocenění do značné míry zjednodušit.
Prvním kritériem pro ocenění technologických zařízení je ověření, že daný majetek splňuje podmínky dlouhodobého hmotného majetku. Ten podle českých zákonů musí splňovat dvě podmínky. Musí využívat déle než jeden rok (resp. jeho předpokládaná životnost by měla být delší)) a pořizovací cena majetku by měla být vyšší než 40 000 Kč. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, jedná se z účetního hlediska drobný hmotný majetek, který je evidován jako zásoby. V takovém případě můžeme daný majetek ocenit nominální hodnotou dle účetnictví.

V případě, že jsou obě podmínky splněny, postupujeme v souladu s metodickými pokyny. Ocenění se běžně skládá z 8 kroků. Jedná se o:

1. Identifikaci stroje

Vycházíme z informací uvedených výrobcem stroje a porovnáváme je s údaji zaznamenanými ve společnosti (karta majetku, inventární soupisy majetku atd.) Pokud informace nesedí, je nutné hledat příčiny. Chybí-li významná dokumentace od výrobce nebo není-li majetek správně zaevidován, může to mít vliv na hodnotu (Pokud chybí dokumenty požadované zákonem, zvyšuje to risk případného kupujícího a tím snižuje hodnotu zařízení. Není li majetek správně evidován v majetku společnosti, mohou vzniknout pochybnosti, zdali společnost majetek opravdu vlastní tj. zda-li vstupuje do ocenění.)

2. Technická prohlídka stroje

Jedná se o fyzickou prohlídku stroje na místním šetření. Oceňovatel by si měl všímat především deformací stroje, opotřebení, koroze, snížení výkonu a dalších specifik týkajících se daného stroje. Pokud se jedná o náročnější stroj popř. značně specializovaný stroj, měl by oceňovatel zvážit konzultaci s nestranným odborníkem na danou oblast.

3. Zjištění výchozí ceny stroje

Výchozí cena je cena, za kterou by šlo zakoupit stejný stroj (nový). Tato je zjištěna v peněžní jednotce (korunách). Tuto cenu můžeme stanovit třemi základními způsoby:

Získáním od výrobce – V případě dostupnosti daného stroje můžeme vyhledat cenu u výrobce nebo prodejce těchto zařízení. Při určitém časovém odstupu se ovšem vyskytuje problém, že stroj nemusí mít stejné vlastnosti (technologický pokrok, nahrazení novějším typem stroje atd.) V případě značných rozdílů musíme zvolit jiný postup.

Z pořizovací výchozí ceny – Výhodou této metody stanovení je, že je snadné získat pořizovací cenu z účetnictví. Tuto cenu je však nutné upravit na úroveň k datu ocenění a to vynásobením indexem růstu cen (dosažené inflace). Správně bychom měli volit takovou míru inflace, která je nejblíže danému odvětví, aby nedošlo k výraznému zkreslení. Jedná se o velmi užívaný přístup.

Porovnání s ostatními stroji na trhu – Jedná se o velmi přesný způsob stanovení výchozí ceny stroje. Na skutečně realizovaných cen a porovnání parametrů strojů zjistíme výchozí (pořizovací) cenu. Nicméně v případě velmi specifických strojů je složité nalézt dostatek prodaných stejných strojů. Pro některé stroje nemusí být vůbec vytvořen trh. Pokud je naopak trh velmi rozvinutý (například u osobních automobilů) jedná se o nejlepší způsob stanovení výchozí ceny.

4. Výchozí technická hodnota

Jedná se o stanovení procentního koeficientu hodnoty v závislosti na ceně nového stroje. Jedná se o koeficient, který stanovujeme v procentech. Při stanovení vycházíme z následujících pojmů a pravidel.

V případě zakoupení nového stroje je výchozí technická hodnota rovna 100% výchozí ceně stroje.

V případě, že stroj je po celkové opravě, která spočívá výměně vadných a poškozených součástek za nové, oceňovatel obvykle určuje hodnotu stroje mezi 80 až 50 % výchozí ceně stroje.

Je-li stroj po generální opravě, která se vyznačuje výměnou vadných a poškozených součástek a zároveň obnovení původních vlastností stroje, je hodnota stroje určena na 90 % výchozí ceny stroje.

Dojde-li k modernizaci stroje, která se vyznačuje tím, že dojde k vylepšení výkonu a celkových vlastností stroje, může hodnota převyšovat 100 % výchozí ceny stroje a to dle úsudku oceňovatele.

5. Základní amortizace (AM)

Jedná se o postupné ztrácení hodnoty stroje v závislosti v závislosti na době jeho užívání. Jedná se o obvyklou ztrátu hodnoty, kterou lze u daných strojů vzhledem k době užívání očekávat. Konkrétní stroj, který oceňujeme, může ovšem dosahovat různých odchylek. Při dobré údržbě může být amortizace nižší vzhledem k době užívání a naopak.

Pro zjištění očekávané amortizace vycházíme z tzv. amortizačních křivek. Ty jsou uzpůsobeny očekávané době užívání stroje a danému segmentu (případně všeobecné křivky, které jsou závislé jen na očekávané době užívání).

Obvyklý průběh amortizace je rychlejší amortizace v prvních letech užívání. Přibližně uprostřed očekávané doby užívání se amortizace zpomalí na základě dobrého fungování stroje a dobré údržby. Ke konci životnosti se ovšem náklady na údržbu obvykle začínají zvyšovat a to vede opět k rychlejší amortizaci, nicméně i přes rychlejší amortizaci hodnota stroje nikdy nebude nulová. Pokud stroj funguje, hodnota stroje zůstává na úrovni 10 až 20 % (v závislosti na daném zařízení). Pod tuto úroveň by hodnota způsobená amortizací nikdy neměla klesnout. Základní amortizaci zohledňujeme koeficientem).

6. Srážky a přirážky (SP)

Zde by oceňovatel měl zohlednit své závěry z místního šetření. Pokud byl stroj dobře udržován a opravován, mělo by se to projevit na růstu hodnoty stroje. Pokud je naopak stroj poruchový, není udržován nebo obsahuje jiné vady, je nutné snížit hodnotu stroje.

Srážky nebo přirážky k hodnotě stroje zohledujeme procentním koeficientem. Nejsou zde významné omezení a oceňovatel tak může do velké míry hodnotit stroj subjektivně. Je jen potřeba si dát pozor na logické vztahy mezi veličinami. Zvýšení hodnoty za dobrou údržbu stroje by například nemělo zvednout hodnotu stroje výše než je pořizovací cena nového stroje.

7. Technická hodnota (TH)

Na základě výchozí technické hodnoty, amortizace a aplikovaných srážek a přirážek stanovíme technickou hodnotu stroje. Použijeme k tomu následující vzorec:

$$ TH = VTH × (1 - AM_{koef.}) × (1 ± SP_{koef.}).$$

8. Výběr správné kategorie hodnoty

Vybíráme na základě důvodu, pro který jsme majetek oceňovali. Pokud je majetek provozně nutný, hledáme substanční hodnotu (SH) a postupujeme dle následujícího vzorce:

$$ SH = VCS × TH.$$

Pokud majetek oceňujeme jako provozně nenutný, samostatně nebo jako součást majetkové metody, je nutné hledat cenu obvyklou (CO). Rozdílem je prodejní koeficient. Jedná se o poměr cen, který jsou skutečně uzavírány na trhu a poměr cen, které jsou vypočteny podobnou metodikou u výpočtů hodnoty strojů. V praxi je velice obtížné zajistit dostatek podkladů pro stanovení tohoto podílu, a tak je koeficient určován především na základě odhadu oceňovatele. Výpočet poté vypadá takto:

$$ CO =\frac {∑ \ Skutečných \ prodejních \ cen}{∑ \ Cen \ vypočítaných \ dle \ SH} × VCS × TH.$$

Pozn. Dle výše zmíněných informací může být poměr $$ \frac {∑ \ Skutečných \ prodejních \ cen}{∑ \ Cen \ vypočítaných \ dle \ SH} $$ odhadnut oceňovatelem.

* * *

Pokračovat

Sponzoři

Líbí se Vám náš obsah? Přispějte nám na účet 2701942809/2010 s komentářem: „Dar“. Tím nám umožníte ho dále rozvíjet.

Platební QR kód