25. okruh

Ocenění pohledávek

Pohledávky představují právo požadovat plnění v budoucnosti. Jedná o položku, se kterou se setkáme v drtivé většině podniků. Pohledávky podniku obvykle oceňujeme jako součást majetkového pojetí, kdy je považujeme za majetek společnosti nebo v případech postoupení pohledávky, kdy pohledávku oceňujeme zcela samostatně nebo jako majetek nesouvisející s provozem podniku.

Podniky mohou disponovat různou hodnotou a různým množstvím pohledávek. Například internetový e-shop bude evidovat větší množství menších pohledávek s velmi krátkou splatností. Naopak prodejce náročných technologických zařízení bude evidovat jen několik málo pohledávek ve vysoké nominální hodnotě. Pohledávky dělíme podle účetnictví na dva základní druhy. Na dlouhodobé, jejichž předpokládaná splatnost je delší než jeden rok a krátkodobé, které mají splatnost do jednoho roka. Na základě tohoto členění také vybíráme metodu pro ocenění pohledávek z obchodních vztahů.

V případě dlouhodobých pohledávek hraje klíčovou hodnotu riziko nesplacení a časový horizont pohledávky. Vzhledem k tomu je nutné hledat čistou současnou hodnotu pohledávky a to v závislosti na plánovaných splátkách. Následující vzorce zobrazují, jak lze hledat čistou současnou hodnotu pohledávky. Vše záleží na podmínkách smlouvy. Výčet postupů tedy není konečný.

$$ ČH = \frac {j+Σú}{Σ(1+i)^n}.$$

$$ ČH = \frac {ú}{(1+i)^1} + \frac {ú}{(1+i)^2} + … + \frac {j+ú}{(1+i)^n}.$$

jistina (j) vychází z uzavřené smlouvy a úrok (ú) také (jen ho obvykle musíme převést z procentní sazby na absolutní částku. Nejsložitější je stanovit překážkovou úrokovou míru. Ta by měla zohledovat bezrizikovou úrokovou mírů a rizikovou přirážku, která vyjadřuje riziko, že dlužník nesplatí řádně a včas. Překážkovou úrokovou míru můžeme určit například podle Damodarana, který na svých stránkách uvádí přirážku při daném zadlužení podniku, popř. zhodnotíme, za jakých podmínek by mohl být běžně úročen daný podnik na trhu. V případě, že shledáme úročení jako tržní, můžeme použít sjednanou diskontní míru taktéž jako diskontní faktor. V takovém případě se čistá hodnota pohledávky bude rovnat její účetní hodnotě.

Ostatní dlouhodobé pohledávky jakožto, zálohy, pohledávky vůči státu a ostatní obvykle oceňujeme na účetní hodnotu. Je ovšem důležité se zamyslet nad tím, zdali například faktor času neznehodnocuje příliš hodnotu pohledávky nebo naopak sjednaná úroková míra není vyšší než je obvyklé na trhu.

U krátkodobých pohledávek se obvykle vzhledem k jejich krátké době splatnosti se při oceňování zanedbává jejich časová hodnota, ale klade se důraz jen na riziko jejich nesplacení. V obvyklých případech stanovujeme hodnotu pohledávek za pomocí koeficientů. Koeficient je určen na základě toho, je li pohledávka ve splatnosti a nebo po splatnosti (popř. jak dlouho po splatnosti). Dané koeficienty jsou určitým zjednodušením a z metodického hlediska není jejich využití zcela správné (koeficienty vychází ze zkušeností bank u nezajištěných krátkodobých úvěrů, lze však očekávat, že v podnicích budou pohledávky jiné povahy a tak bude i jejich hodnota odlišná). V české oceňovatelské praxi se používají koeficienty na oceňování pohledávek dle Maříka pro stanovení tržní hodnoty a koeficienty dle vyhlášky 244/2013. pro stanovení reálné hodnoty krátkodobých pohledávek.

Není nutné používat koeficienty ve všech případech. Pokud máme například pohledávku za společností ve skupině, můžeme stanovit hodnotu na úrovni její účetní hodnoty. Pokud je například dlužník v insolvenci, ale pohledávka je ještě ve splatnosti, můžeme její hodnotu určit jiným způsobem.

Ostatní krátkodobé pohledávky jakožto, zálohy, pohledávky vůči státu a ostatní obvykle oceňujeme na účetní hodnotu. Ve všech případech je však musíme položku a její složení řádně analyzovat, a zamyslet se, jestli daná situace povede k návratnosti celé částky.

Postoupení pohledávky

V případě postoupení pohledávky hledáme vždy čistou současnou hodnotu pohledávky. Hodnota pohledávky je závislá zejména na následujících skutečnostech:

Právní skutečnosti – jedná se o klíčový faktor. V případě významných právních nesrovnalostí je pohledávka bezcenná. Některé pohledávky ani podle zákona postoupit nelze. Pohledávka musí mít řádnou aktivní legitimizaci. Bez ní je pohledávka bezcenná.

V právní oblasti musíme zkoumat dokumenty týkající se pohledávek (vystavená faktura, doklady o provedeném protiplnění, uznání dluhu, dokumenty týkající se zástav aj.)

Zástava – Jedná se o movité, nemovité popř. finanční věci, které má věřitel právo prodat v případě, že dlužník nesplácí. Zástava může výrazně změnit peněžní toky plynoucí z pohledávky a obvykle má rozhodující vliv na hodnotu pohledávky.

Bonita dlužníka – Zejména zdali dlužník komunikuje, jaký je jeho budoucí příjem a jaký je jeho postoj k neuhrazenému dluhu. Důležité je také přezkoumat právní stav dlužníka (není-li v likvidaci popř. insolvenci)

Při ocenění pohledávky postupujeme následujícím způsobem:

Vymezení pohledávky - Nejprve si musíme pohledávku přesně nadefinovat. Zejména se nám jedná o jmenovitou hodnotu pohledávky, úroků a případně dalšího příslušenství související s pohledávkou.

Právní záležitosti – zabýváme se zejména záležitostmi dříve uvedenými. Pokud pohledávka nesplňuje základní právní podmínky, stanovujeme hodnotu pohledávky v nulové výši. Pokud pohledávka obsahuje významné právní problémy, zohledňujeme tuto skutečnost v plánu peněžních toků.

Kategorie úhrady – existují tři kategorie, ze kterých bude plynout daný příjem. V případě, že již bude pohledávka plně uhrazena, nepostupujeme do další kategorie:

Splátkový kalendář – jedná se o předem domluvené splátky, ve kterých dlužník splácí pohledávku. Pohledávky do splatnosti nebo méně rizikové pohledávky by měly být splacené již v tomto kroku.

Zástava – V případě nesplácení dle splátkového kalendáře přichází na řadu zajištění (je – li sjednáno). Simulujeme prodej zástavy. Je nutné ovšem očekávat, že dojde k určité časové prodlevě a k prodeji zástavy dojde až později.

Ostatní – V případě, že pohledávka není uspokojena ani zástavou, přichází na řadu prodej ostatního majetku dlužníka. To provedeme simulací konkurzu nebo u fyzických osob insolvence. Lze očekávat další náklady tohoto řízení a významnou časovou prodlevu.

Na základě výše zmíněných kategorií se snažíme naplánovat peněžní toky v závislosti na tom, kdy by mělo dojít ke splacení pohledávky.

Následně stanovujeme překážkovou úrokovou míru. Obvykle vycházíme z bezrizikové úrokové míry, kterou navyšujeme o rizikovou přirážku. Zároveň je však nutné využívat různou překážkovou úrokovou míru pro každou kategorii. Pro obvyklý splátkový kalendář obvykle vycházíme z nízké přirážky ve výši několika procent v případech, kdy je spláceno ve splatnosti. U pohledávek splácených ve splátkovém kalendáři v prodlení používáme překážkovou míru mezi 6 až 10 %. U zástavy je zvýšené riziko a překážková úroková sazba by měla být mezi 10 až 20 %. Pro stanovení překážkové úrokové míry v těchto dvou kategoriích se velice často používá metodika Šantrůčka.

V kategorii ostatní je riziko obvykle velmi vysoké a překážková úroková míra se stanovuje individuální přístupem. Vzhledem k riziku ale může být překážková míra desítky až stovky procent.

Na základě plánovaných peněžních příjmů a na základě překážkové úrokové míry v jednotlivých kategoriích stanovíme hodnotu pohledávky.

Ocenění dalších složek oběžného majetku

Ocenění poskytnutých záloh

Při ocenění záloh nejprve určíme, k jakému účelu provádíme ocenění a jakého typu jsou poskytnuté zálohy. Podle účelu ocenění určíme, zda-li je dané aktivum prodávané v časové tísni nebo prodej aktiva není vynucen. V případě vynuceného prodeje můžeme aplikovat určitý diskont.

Obdobně postupujeme i u příčiny poskytnutí zálohy. Pokud se jedná o běžnou provozní zálohu poskytnutou dodavatelům energií, můžeme stanovit hodnotu zálohy na její nominální úroveň (za předpokladu, že je vytvořena i dohadná položka pasivní, která odhadne skutečné náklady za spotřebu). V případě, že se jedná o zálohy na poskytnutí služeb, výrobků a zboží je nutné vycházet ze smlouvy (je-li záloha návratná nebo ne). Na základě vlastního úsudku pak můžeme aplikovat diskont ve výši 0 % (záloha je plně vratná nebo si společnost plánuje převzít protislužbu v dané hodnotě) až 100 % (nevratná záloha, neschopnost oceňované společnosti si převzít protihodnotu nebo dodavatel ve finančních potížích) ve vztahu k nominální hodnotě

Ocenění finančního majetku

Krátkodobý finanční majetek se většinou provádí v jeho nominální výši, neboť většinou představuje určitou finanční protihodnotu (většinou přesně vyjádřenou). Pokud krátkodobý finanční majetek tvoří významnější část oceňovaného souboru, je vhodné provést faktickou kontrolu tohoto majetku. Pokud se bude jednat například o stravenky s platností pro minulý rok, je hodnota tohoto majetku nulová.

Hrubou chybou by ovšem bylo touto metodikou oceňovat také dlouhodobý finanční majetek. Taková to položka může představovat například majetkové účasti, jejichž cena může být diametrálně odlišná od účetní hodnoty.

Ocenění zásob

Při pokračování provozu podniku se provozně potřebné zásoby oceňují na bázi reprodukčních cen. Při majetkovém ocenění na bázi likvidační hodnoty.

V praxi se odrážíme od účetní hodnoty. Při významnější povaze záloh je vhodné zjistit stav takovýchto zásob. V závislosti na charakteru zásob obvykle volíme diskont ve výši 0 až 100 %. Např. zásoby komoditního charakteru mohou být prodány za aktuální tržní cenu bez jakéhokoliv diskontu. V případě starších zásob mohou být zásoby zcela neprodejné.

Dle odborné literatury stanovujeme hodnotu zásob podle následujícího vzorce:

$$ RH = n × VH × Inf × Its × Iz. $$

Kde:

RH – reprodukční hodnota zásoby.

n – počet jednotek konkrétní zásoby.

VH – výchozí hodnota za zvolenou jednotku (může být účetní hodnota).

Inf – index cenového růstu (inflace).

Its – index technické shodnosti zásoby s výchozí hodnotou.

Iz – index znehodnocení, který vyjadřuje znehodnocení a zastarání zásoby.

Ocenění zásob na bázi likvidační hodnoty:

$$ LH = RH × Ip × \frac {1}{(1+i_k)^i}.$$

Kde:

LH – likvidační hodnota zásoby.

Ip – index prodejnosti.

I – diskontní míra.

t – počet časových intervalů určených prodeji (lze dosadit dobu obratu zásoby, pokud nelze odhadnout přesně).

Ocenění peněžních prostředků

Jedná se o peněžní prostředky v pokladně a na běžných účtech. Z logiky věci oceňujeme tento majetek na úrovni účetní hodnoty.

Ocenění časového rozlišení

Při ocenění časového rozlišení většinou nemáme příliš jiných možností, jak přesně určit hodnotu tohoto majetku (jiné než účetní metody). Obvykle proto oceňujeme v nominální hodnotě. Pokud by ovšem tato položka tvořila výraznější část oceňovaného celku, je nutné zkoumat souvislosti za jakých kdy a co bude vyplaceno. V souvislosti s vlastním úsudkem můžeme uplatnit diskont ve výši 0 % až 100 %

Ocenění podrozvahových položek

Podrozvahové položky obvykle oceňujeme na základě dodatečných informací získaných od podniku. Při tomto ocenění se obvykle nemůžeme odrazit od účetní hodnoty daného majetku. Obvykle podle dostupných informací však zjistíme čistou současnou hodnotu daného plnění.

* * *