2. okruh

Typy (báze, kategorie, standardy) ocenění (hodnoty)

V odborné literatuře jsou rozeznávané tři hlavní kategorie hodnoty (typy ocenění). Je jimi tržní hodnota, investiční hodnota a objektivizovaná hodnota. Každý typ hodnoty se používá pro jiný účel ocenění. Tržní ocenění se používá pro stanovení tržní “ceny”. Jinak řečeno, pokoušíme se odhadnout, kolik by za dané aktivum (v našem případě podnik) zaplatil průměrný investor na trhu. Investiční hodnota, nebo také subjektivní hodnota, určuje hodnotu pro konkrétního (jednoho) investora. Objektivizované hodnota vychází z německé oceňovací praxe. Pomocí objektivizované hodnoty se určí relativně nesporná hodnota podniku. Vychází se z premisy, jakou hodnotu podniku nelze (například u soudního sporu) zpochybnit. Bez vymezení hodnotové báze nemá ocenění žádný význam (Pratt).

Tržní ocenění a tržní (směnná) hodnota podniku

Odpovídá na otázku: “Kolik je ochoten zaplatit běžný zájemce, kolik bychom mohli dostat na trhu?” Mezinárodní oceňovací standardy (IVS, "Mezinárodní standardy hodnoty") definují tržní hodnotu takto: “Tržní hodnota (Market Value) je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění (odhadu) mezi koupěchtivým kupcem a prodejechtivým prodejcem, při nezávislé transakci po náležitém marketingu, když obě strany jednaly informativně, opatrně a bez nátlaku.” Předpokládá se nejvyšší a nejlepší využití majetku. Nejvyšší a nejlepší využití majetku je definováno takto: “Nejpravděpodobnější hodnota majetku, jež je fyzicky možné, náležitě ospravedlnitelné, právně přípustné, finančně přijatelné a které se projevuje v nejvyšší hodnotě oceňovaného majetku.” V oceňování podniku to má implikace: Měl by být oddělen neprovozní majetek podniku a ten oceněn zvlášť. Měl by být proveden předpoklad trvání podniku. Měly by být odstraněny jednoznačné nehospodárnosti a mělo by se zvážit optimální zadlužení podniku.

Tržní ocenění se opírá o vize, ve které věří většina účastníků na trhu. Jinak řečeno oceňujeme podnik z pohledu průměrného investora na trhu.

Specifika trhu s podniky

Specifikem trhu s podniky je to, že podnik je specifické a jedinečné aktivum. To znamená, že na trhu nejsou dva podniky se stejnými vlastnostmi. Také ne všechny podniky jsou veřejně obchodovány. Dalším specifikem trhu s podniky je to, že si lze koupit i pouze velice malou majetkovou účast ve formě jedné akcie. To má ty konsekvence, že v oceňování musíme zvážit i prémie a diskonty (například za ovládání).

Subjektivní ocenění a investiční hodnota

Odpovídá na otázku: “Jakou hodnotu má podnik z hlediska konkrétního kupujícího?” Mezinárodní oceňovací standardy (IVS) definují tržní hodnotu takto: “Investiční hodnota (Investment Value) je hodnota majetku pro určitého investora, nebo skupiny investorů za účelem identifikování investičních záměrů.” Termín investiční hodnota by neměl být zaměňován za tržní hodnotu investičního majetku. Jedná se o dvě různé věci. Oceňujeme podnik z pohledu konkrétního subjektu. Investiční hodnota plyne z držby aktiva, které nemusí být nutně spojeno s prodejem.

Kolínská škola

Vychází z německé oceňovací teorie. Je postavena na předpokladu, že odhadce může zastávat více funkcí a podle toho určuje hodnotu podniku. Funkce, které může oceňovatel zastávat jsou:

• Poradenská.
• Rozhodčí (zprostředkovací).
• Argumentační.
• (Komunikační a daňová.)

V poradenské funkci oceňovatel určuje hraniční hodnotu podniku. Jinak řečeno, za jakou minimální částku by měl prodávající podnik prodat a za jakou maximální částku by měl kupující podnik koupit. V rozhodčí (zprostředkovací) roli hledá oceňovatel takzvanou rozhodčí hodnotu. V této roli vystupuje oceňovatel jako nezávislá strana, která by měla nalézt spravedlivou hodnotu. Ta by měla být mezi mezí prodávajícího a kupujícího a měly by s ní být spokojené obě strany. V argumentační funkci hledá oceňovatel argumenty pro to, proč by měla být hodnota podniku vyšší a nebo nižší. Hledá vlastně argumenty pro obě zúčastněné strany (kupujícího a prodávajícího), aby mohly být překročeny jejich meze. Celkově se Kolínská škola dívá na podnik z hlediska vlastníka. Premisa je, že užitná hodnota podniku odpovídá užitku pro jeho vlastníka.

Objektivizované ocenění

Odpovídá na otázku: “Jakou hodnotu lze považovat za méně spornou?” Objektivizovaná hodnota vychází (stejně jako Kolínská škola) z německé oceňovací teorie. Koncept objektivizované hodnoty je postaven na zjištěních neutrálního odhadce, který použije opakovatelné a jasné metody. Hledá hodnotu nezávislou na individuálních představách zúčastněných stran na základě objektivizovaných dat a realistických očekávání. Je postavena na zásadách, že bude použit stávající koncept podnikání, stávající management, stávající způsob financování a jen nepravé synergie. To odporuje předpokladům tržní hodnoty, která je postavena na předpokladu nejlepšího využití majetku a opírá se o vize, ve které věří většina účastníků na trhu. Objektivizovanou hodnotu lze proto považovat za opatrnější. Zejména s ohledem na to, že posuzuje budoucí vývoj na základě alespoň částečně prokazatelných skutečností (například stávající management).

Objektivizovaná hodnota našla v České republice uplatnění při výnosovém oceňování podniků v insolvenční řízení.

Další netržní varianty hodnoty podle IVS, EVS a dalších

Férová hodnota (Fair Value)

“Částka, za kterou by aktivum mohlo být směněno mezi informovanými a nezávislými stranami, které mají o transakci zájem.” (OECD)

Je to odhad ceny, která je “spravedlivá”. Není totožná s vymezením Fair Value v IFRS.

Může (ale nemusí) se jednat zároveň o tržní hodnotu.

Speciální hodnota (Special Value)

“Částka nad tržní hodnotou, která odráží konkrétní vlastnosti aktiva, které mají hodnotu pouze pro takzvaného speciálního kupujícího.”

Synergická hodnota (Synergistic Value)

“Dodatečný prvek hodnoty vytvořený kombinací dvou a více majetkových podílů.”

* * *

Feedback k 2. okruhu